Thajsko deník 2014

Thajsko 2014
( 27. 1. - 10. 2.)

Účastníci: Kamila a Milan Polákovi
Měna: 1 THB = 0,60 Kč
Čas: posun, plus šest hodin.

Pro letošní rok jsme vybrali cestu s batohem do Thajska. Vyrazili jsme tak jako do Turecka pouze já a Kamila. Letenky jsme zakoupili pět měsíců předem v akci od Aeroflotu. Cena zpáteční letenky byla cca. 14 000,- Kč/osobu. Odlet byl z Prahy přes Moskvu.

27. 1. 2014

Ráno jsem byl na chvíli ještě v práci dodělat papíry, co bylo potřeba ke konci měsíce. Potom jsme vyrazili s Kamilou do Příbrami odvést do opravy čerstvě nabourané naše auto. Při vší smůle to takto dobře dopadlo, protože během naší dovolené ho v klidu v servisu opraví a my přijdeme zase k "novému".
Když jsme se vrátili, počkali jsme na Jardu, který nás vzal do Prahy na letiště.
Letělo nám to v 13.20 do Moskvy. Let trval tři hodiny a byl tak jako všechny lety Aeroflotu (po zkušenostech s opilými Rusy) zcela bez alkoholu. Kamila byla překvapena, že v letadle dostala před půl rokem (při zakoupení letenky přes net) zvolené vegetariánské jídlo.
V Moskvě jsme měli jednu hodinu na přestup, takže se vše v pohodě stihlo. Letěli jsme velkým Boeingem 777 pro 300 lidí. Let trval deset hodin. Pouštěli jsme si filmy, hudbu, hráli hry a i chvíli spali. Do Bangkoku jsme přiletěli v 8 hodin ráno jejich času (mají posun plus šest hodin).

28. 1. 2014

Tak jsme v Bangkoku. U výdaje báglů jsme zjistili, že nám ztratili jeden batoh. Je to velmi nepříjemný pocit, když z pásu postupně ubývají batohy a kufry, nakonec je pás prázdný a vy nic nemáte. Musíme předělat náš plán cesty.
Po dlouhém jednání na letišti jsme sepsali protokol o ztrátě a jako kompenzaci nám na ruku vyplatili 1500 THB. Prý se máme zeptat zítra odpoledne nebo až budeme vědět, kde dnes budeme spát, tak zavolat název hotelu a oni se ozvou. Prý takto řeší 30% zavazadel z Ruska. Když ho najdou, tak ho sami doručí do hotelu.
Jeli jsme z letiště nadzemní dráhou za 35 THB/osobu a potom metrem za 29 THB k vlakovému nádraží Hualamphong. Zajímavost je, že se kupují kupony, které se vhazují do turniketu až při opuštění metra. Ještě jedna zajímavost je, že mezi nástupištěm a koleji mají v celé délce skleněnou stěnu s mnoha dveřmi a vždy když přijede souprava, tak se po jejím zastavení teprve skleněné dveře otevřou. Chytré opatření proti skákajícím lidem pod vlak.
Na nádraží jsme si koupili na druhý den lístek na celodenní výlet do Ayuthay, což bylo dříve (před 250 lety) hlavní město Thajska. Po napadení armády z Barmy a celkovém vyplenění, se hlavní město přesunulo do Bangkoku.
Také jsme koupili lístek na další den (snad již bude i ztracený batoh) na noční lůžkový vlak, do Hat Yai, což je město na jihu Thajska u hranic z Malajsií (1250km od Bangkoku, jede 18 hodin). Odtud se přesuneme k moři a lodí k vytipovanému ostrovu Tarutao.
U vlakového nádraží jsme si našli levný hotel s koupelnou na patře za 550 THB/noc. Cena je na Bangkok super. Hotel se jmenoval Train Inn a byl opravdu čistý a hezký. Po ubytování jsme vyrazili na první obchůzku města. Cestou mi přišla na mobil SMS, že se našel ztracený batoh a že mám kontaktovat letiště. Po zavolání a identifikaci batohu přes telefon mi opravdu potvrdili, že mají náš batoh a že nám ho do večera do hotelu dopraví. SUPER!!
My jsme spokojeni vyrazili do Čínské čtvrti, což je velká část Bangkoku, kde jsou různé obchůdky, chrámy a kde to rušně žije.
Zde jsme navštívili chrám Wat Traimit, kde mají největšího zlatého Budhu, který váží 5,5 tuny!! Objevili ho náhodně před 40 lety, při stěhování velkého Budhy jeřábem, když jeřáb "ťuknul" o betonového Budhu a část odpadla a objevilo se ryzí zlato, celého ho tedy "vyloupali" a vystavili.
Dále jsme byli na Wat Mangkon Kamalawat, což je největší chrám v čínské čtvrti. Zrovna v něm mniši velmi zajímavě zpívali. Seděli jsme a dlouho tuto krásnou atmosféru nasávali.
Procházeli jsme všemi těmi obchůdky, také jsme ochutnali různá jídla nabízená na ulici. Zkusili jsme i pověstnou banánovou palačinku. Z těsta vytvoří slabounkou placku do které nakrájí čerstvý banán s vajíčkem, celé to zabalí a opeče. Nakonec to na tácku nakrájí na kostičky a polije kondenzovaným mlékem. Je to vynikající. Celé to stojí 40 THB.
Při příchodu do hotelu již hlásila recepční, že zde máme náš batoh. Tak je vše zase v pohodě.
Večeři jsme si dali v hospůdce na ulici, blízko nádraží. Kamila- rýži s rajskou omáčkou, zeleninou a kuřecím masem (60THB) a já smažené thajské nudle s kuřetem (40THB). Obojí bylo výborné. K tomu samozřejmě thajské pivo Chang (v lahvi 0,66 l). Alkohol je tak jako všude v Asii drahý, i zde pivo stálo 100 THB, což je v porovnání s jídlem dost.
Nález baťohu jsme oslavili, také protože v něm byl i jeden litr naší zdravotní slivovice. Ráno budeme vstávat brzy. V 6.40 nám již jede vlak do Ayuthay.

29. 1. 2014

Ráno jsme podle plánu vyrazili vlakem a do Ayuthay jsme přijeli v osm hodin. Lístek stál 27 THB/osobu.
Když jsme vyšli před nádraží, koupili jsme si v obchodě ledovou kávu a colu.
Před obchodem jsme si sedli, že dojíme ještě rohlík z domova. Při prvním zakousnutí do rohlíku se mi pod nohama objevila krysa - jako tenkrát v Indii. Asi znamení . Ani jsem rohlík nedojedl.
Potom jsme vyrazili za památkami. Asi po 1,5 km jsme došli k pokladně, kde jsme koupili lístky do objektu. Lístky se kupovali na každou památku zvlášť a vždy stály 50 THB. Postupně jsme obešli mnoho krásných památek.
Při dobití města Barmánci mělo město 1,9 milionu obyvatel, dnes má pouhých 130 tisíc. Barmánci po dobití města všem sochám Budhů ulámali hlavy.
Je zde také (všemi focená) zajímavost a to hlava sochy Budhy, kterou ze zemně postupně vytahují kořeny stromu, které jí obepínají.
Na jedné památce (zachovalý budhistický chrám) nás vyzval budhista, ať k němu poklekneme a začal nás namočenou metličkou kropit po hlavě a při tom něco odříkávat. Nakonec nám dal náramek. My jsme mu na oplátku dali nějaké peníze, byl to zajímavý zážitek.
Celé centrum města je na takovém umělém ostrově, obehnáno řekou.
Viděli jsme mnoho památek a ušli asi 20 km.
Došli jsme také ke skupině chrámů, kde ještě před 40 lety byla hustá džungle. Zpátky k nádraží jsme se již unaveni nechali odvézt motorikšou. Vlakem jsme se vrátili do Bangkoku v 20.30 hodin a šli jsme k našemu oblíbenému thajci na opět výborné jídlo. Thajské nudle s kuřecím, rýže se zeleninou a cola, to vše za 115 THB - nekup to . Coca cola v hospodě stojí 15 THB
V obchodě jsme koupili vody, pivo a šli na pokoj, čeká nás poslední noc v Bangkoku. Ráno chceme ještě zvládnout navštívit největšího ležícího Budhu a v 13.00 nám jede vlak na jih.

30. 1. 2014

Ráno jsme vstali již v 6 hodin, sbalili baťohy a nechali si je v hotelu. Vyrazili jsme přes čínskou čtvrť k řece na loď, což je v Bangkoku nejrychlejší doprava po městě. Jízdenka stojí 15 THB/osobu. Po 15 minutové rychlé jízdě lodí jsme vystoupili.
Šli jsme se podívat do velkého komplexu chrámů, kde je centrum thajské medicíny a masáží a zároveň je zde socha největšího ležícího Budhy. Je 46 metrů dlouhá a 15 m vysoká. Je z betonu a pokrytá slabou vrstvou zlata. Celý areál je moc hezký.
Zpět k hotelu jsme se vrátili opět lodí. Zde nám dali na rozloučenou kávu a tyčinky, vyzvedli jsme si baťohy a hurá na vlak. Vlak vyjel v 13.00 hodin.

31. 1. 2014

Tak cesta nakonec trvala dlouhých 18 hodin. Přes noc jsme se dobře vyspali, jen byla ve vagonu velká zima, protože měli puštěnou celou dobu klimatizaci. Vlak byl čistý, měli jsme dvě lůžka nad sebou a "soukromí" bylo vytvořeno závěsem, který odděloval každé lůžko od chodbičky. K jídlu jsme si koulili během cesty pouze jednu porci pro oba, rýže s vaječnou omeletou a pálivou omáčku. Potom již nikdo nechodil a nenabízel, tak byl celkem hlad.
Vlak přijel do Hat Yai v 9.00 hod. Od nádraží jsme vzali tuk tuk, který nás za 60 THB odvezl na autobusové nádraží daleké asi 5km. Tam jsme nejprve koupili lístek na bus s odjezdem za tři dny, s cílem do Ranongu (vstup na další ostrov). Potom, jsme koupili lístek na autobus do Pak Bara, což je přístav asi 150 km vzdálený odkud se pojede dál lodí. Zároveň jsme s tím koupili i lístek na loď. Vše bylo perfektně organizované, minibus nás po 1,5 hodině vyložil v přístavu, tam nám nalepili na tričko samolepku, podle které nás strčili na příslušnou loď. Po hodině plavby nás vyložili na ostrově Tarutao, loď pokračovala dále na ostrov Lipe. Na ostrově jsme zaplatili vstupní poplatek, protože se jedná o přírodní rezervaci (200THB/osobu).
Měli naštěstí volné pokoje (4 matrace a skříňka), se sprchou a záchodem v jiném baráku. Jinak vše bylo zamluvené. Na celém ostrově (asi 30 km dlouhém) jsme s dalšími asi 80 turisty. Ostrov je bez elektřiny (večer pouze tři hodiny z agregátu). O celý ostrov se starají správci, kteří mají nějaké náklaďáky a motorky. K půjčení pro turisty jsou jen kola. Zajišťují i vaření v jediné hospodě v tomto resortu.
Ihned po ubytování jsme šli na jídlo (nejedli jsme 24 hodin ). Vaří zde opět výborně. Jídla stojí od 80-100THB. Po jídle jsme šli hned k moři, které je asi 60 metrů od bydlení. Je zde krásně teplo, asi 35°C a voda asi 30°C. Odpočíváme a koupeme se.

1. 2. 2014

Ráno jsme vstávali až v 7.30 hodin a šli jsme zjistit možnost půjčení kol nebo odvoz po ostrově. Kola již měli rozebrána. Po naléhání správce řekl, ať počkáme tak půl hodiny, že možná vyjedou s náklaďákem. V hospodě jsme si dali rychlou snídani (vaječnou amoletu) a šli zpět k správci, ten již říkal, že asi dnes nevyjedou vůbec, že možná zítra. Náhodou jsme tam potkali sympatického Thajce, který zde byl s rodinou, dětmi a s přáteli na víkendu. S ním jsme se dohodli, že zaplatíme společně (po rozpočítání ceny) náklaďák s řidičem a že nás bude ten den vozit. Nevíme, jak to domluvil, protože o této možnosti nám správci neřekli. Po rozpočtení ceny nás tento krásný výlet vyšel na 100THB/osobu . Celý pronájem náklaďáku stál 2000THB.
První cesta směřovala přes ostrov k molu, kde vykládali vězně z lodí.
Tarutao má zajímavou historii. V roce 1939 zde zřídili vězení nejprve pro politické vězně a potom i pro vrahy a zloděje. Celkem zde bylo okolo 3000 vězňů. V roce 1942 na ostrov přestala thajská vláda dovážet potraviny a léky, začal zde hladomor a umírali na malárii. Po čase se vězňové zbouřili a spojili se s bachařema. Společně začali přepadávat lodě plující okolo ostrova, stali se z nich piráti. V roce 1946 vláda požádala anglickou armádu, ta proti nim zasáhla a vzpouru potlačila. Celkově na ostrově zemřelo hladomorem a potlačením vzpoury přes 2000 lidí. Dnes je zde možné v zarostlé džungli nalézt zbytky vězení. To jsme také celé prošli.
Po asi dvou hodinách jsme se sešli i ze zbytkem posádky u náklaďáku a pokračovali jsme dále po ostrově. Dorazili jsme do další zátoky, kde byla malá hospůdka. Zde byl další rozchod, tak jsme vyrazili džunglí k místnímu vodopádu. Cedule po cestě nás informovala, že zde dnes byli viděni dva veliký hadi a že si máme dát pozor, kam šlapeme. Naštěstí jsme na žádného nenarazili. K vodopádu jsme došli, ale jak bylo málo vody, tak nás moc neokouzlil a proto jsme se vydali zpět hustou džunglí k náklaďáku. Cesta to byla celkem náročná.
Cestou jsme se ještě s autem zastavili u jedné zátoky a potom nás již odvezli zpět. Celý výlet trval okolo sedmi hodin. Ušli jsme přes 30 km ve vedru a velké vlhkosti, ale bylo to moc pěkné. Večer jsme si dali zasloužené pivo.

2. 2. 2014

Dnes ráno jsme stávali v 7.00 hodin a po snídani (dali jsme si vysokou palačinku s medem) jsme se vydali k vstupu na ostrov, kde jsme dohodli se správcem, že nám zařídí člověka, který nás vezme lodí do nitra ostrova do Krokodýlí jeskyně (500THB/oba).
Dlouhoocasovkou jsme po půl hodině plavby řekou, v zarostlé džungli dorazili k blízkosti jeskyně. Při vstupu do jeskyně nám průvodce (jinak jsme byli sami) dal baterku na hlavu a vyrazili jsme. Jeskyně se jmenuje Krokodýlí, protože zde prý žil dříve obrovský krokodýl. Po chvilce v jeskyni jsme vlezli na malý vor a já vyfasoval kůl, kterým jsme se odstrkávali do nitra jeskyně. Po kilometru plavby v tmavé jeskyni (stropy plné netopýrů), jsme dorazili na konec jeskyně, kde jsme vystoupili a celou jsme si uvnitř prošli. Díky osvětlení pouze z baterek, krásné výzdobě a také, že jsme zde byli úplně sami, bylo vše velký zážitek.
Odpoledne jsme si užívali moře a pláž, kde jsme byli téměř sami. Voda byla krásně teplá. Jelikož se jedná o Indický oceán, překvapil nás odliv, který každý den byl cca. 30-40 m do dálky a tak 2 m výšky, voda ubývala před očima, během několika hodin.
Po 16 hodině jsme vyrazili na další malý výšlap, na vyhlídku nad táborem. Podle ukazatelů tato vyhlídka slouží i jako záchranný bod na kopci v případě tsunami. Vyhlídka byla krásná a chvíli jsme si zde lehli a čerpali energii.
Večer jsme šli na večeři, Kamila si dala něco trochu pálivého s rýží a já oblíbené thajské nudle s kuřecím masem a posypané praženými oříšky. Mezitím jsme si na zapnutém agregátu dobili všechny přístroje jako mobil, kamera a foťák.
Večer jsme se sbalili a druhý den v 10.30 vyrážíme zpět na pevninu. Ostrov byl nádherný!!

3. 2. 2014

Ráno jsme byli vzhůru již v 7.00 a po snídani (vaječná omeleta, tousty s marmeládou a kafe), jsme se šli zde naposledy vykoupat do moře. Po sprše a dobalení věcí jsme šli zaplatit pobyt (3 noci - 3 x 500THB). Před odplutí lodě jsme potkali dva lidi z Čech. Kluka a holku z Teplic, chvíli jsme pokecali a potom již vyrazili.
Lodí v 10.30 jsme se přesunuli zpět do přístavu na pevnině Pak Bara, odkud jsme jeli minibusem hodinu a půl do Hat Yai. Zde jsme měli dost času, jelikož nám noční autobus jel až za 6 hodin. Proto jsme si dali bágly do úschovny na nádraží (100 THB/2 batohy) a šli jsme do města.
Nejdříve jsme byli poprvé za pobyt na internetu a poslali domů nějaké fotky. Potom jsme ani za dvě hodiny nenašli nic pořádného k jídlu, byli zde samé podezřelé vyvařovny s napohled hnusným jídlem. Nakonec jsme s velkým hladem skončili v KFC. I zde bylo jídlo hnusné, nějak divně kořeněné.
Také jsem v bance měnil nějaké peníze. Kurz byl sice dobrý, ale celé to trvalo strašně dlouho. Ofocovali můj pas, dokonce se ptali i na číslo mobilu, když jsem jim odmítl ho nadiktovat tak pokračovali v "úředničině". Všechny mé euro bankovky asi přes tři přístroje prosvěcovali. Nakonec vše dopadlo dobře a máme vyměněno.
Celé město bylo takové divné. Nebylo zde již moc "bělochů" je to hraniční město z Malajsií a dříve bylo i dost nebezpečné kvůli různým přestřelkám. Zbytek času jsme strávili raději na nádraží.

4. 2. 2014

Cesta autobusem nakonec netrvala pět hodin ale sedm. Ráno jsme dorazili do města Ranong, které je kousek od hranic s Barmou. I nás cestou kontrolovali vojáci se samopaly.
Na nádraží jsme si koupili lístek na bus za tři dni do Bangkoku. Lístek jsme koupili na tzv. VIP spoj, což je autobus pouze pro 24 lidí, kteří mají více prostoru na sklopení sedačky, takže se zde může pohodlněji spát.
Potom jsme tuktukem vyrazili asi 5 km k přístavu, kde jsme koupili lístky na loď na ostrov Ko Phaya. Byl zde výběr buď koupit lístky na rychlou loď, což trvala plavba půl hodiny a stálo to 350THB/osobu nebo levnější, což jsme koupili my a většina "dredařů" za 200THB/osobu a plavba 2 hodiny.
Cestou jsme se seznámili se sympatickými Slováky (paní se synem a její přítel). Po připlutí na ostrov, jsme okamžitě na molu vzali mototaxi (každý svou motorku s řidičem - 2x 80THB) a nechali jsme se odvést na předem vytipované místo z průvodce. Bohužel tam nám řekli, že mají plno a že se máme ptát podél pláže v jiných resortech. Naštěstí asi na pátý pokus jsme sehnali krásnou chatičku v první řadě u moře za 800 THB/noc.
Ostrov je také bez elektřiny, jen agregáty od západu slunce do 23.00hod.
Jsou zde jen betonové chodníčky, místo silnice a je zde mnoho skútrů k zapůjčení. Ostrov je bez aut, i když postupně zde rostou nové resorty s chatičkami. Stále je to ještě turisticky "neprofláklé". Jezdí sem spíše "dredaři" a různí "hipíkové".
Po ubytování jsme si dali jídlo a pivko. Vše se píše do notýsku (každá chatka má svůj notýsek) a před odjezdem se vše zaplatí najednou i s ubytováním.
Potom jsme šli k moři. Krásná pláž a hodně moc teplé moře.
Kamila si na chvíli lehla a já šel prozkoumat okolí. Nalezl jsem poblíž půjčovnu motorek, kde jsem na druhý den jednu zamluvil (200THb/den). Taky jsem našel malou prodejnu, kde jsem koupil 5l kanystr s vodou (výhodnější balení).
K večeři jsme si dali: Kamila thajské nudle s krevetami a já výbornou kuřecí polévku se skleněnými nudlemi.
Potom jsme byli na pláži s ostatními "dredaři" zažít západ slunce (každý den to byl společný zážitek. Večer jsme u chatky dali piškvorky.

5. 2. 2014

Ráno jsme si půjčili motorku skutra Suzuki a jeli na hlavní ulici (několik obchůdků u mola). Zde jsme dali snídani palačinku s banánem a kávu.
Potom jsme jeli prozkoumat ostrov. První zastávka byla u místních Budhistů. Na pobřeží mají na konci dlouhého mola kruhové stavení, ve kterém je pozlacený Budha.
Na břehu v kopci, je velká socha Budhy. Vede k němu schodiště lemované barevnými draky. Všude okolo bylo ve stanech a malých chatkách mnoho budhistů. Dostali jsme od nich náramky a CD, dali jsme jim nějaký peníz.
Pokračovali jsme dál po ostrově. Na ostrově žije mnoho "mořských cikánů", kteří jsou ostatními tolerováni a živý se sběrem kešu oříšků a lovem ryb. Všude bylo plno kešu stromů. Jedná se velký plod (celkem smradlavý) a na jeho konci je ve skořápce jeden kešu oříšek. Ten se opraží nebo usuší na slunci a vyloupne. Nějaké jsme koupili a jsou výborné.
K obědu jsme si dali banánový a ananasový šejk - vynikající. Cestou jsme ještě navštívili několik zátok s krásnými opuštěnými plážemi.
Večer jsme doplnili benzín - za celý den 1 litr. Benzín se prodává v petce u chodníku. Stojí asi 25,- Kč/l (na pevnině dokonce 20,- Kč a nafta 18,- Kč). Po vrácení jsme koupili plechovku piva a šli do naší chatičky.

6. 2. 2014

Dnes jsme si přispali, vstávali jsme až před 9.00 hodinou. Šli jsme na zastrčenou pláž, kde jsme celé dopoledne šnorchlovali (měli jsme brýle a šnorchl z domova). Byli zde k vidění i korály a spousta barevných rybiček. Celkem jsme se přitom na zádech "přismahli". Po obědě jsme zase na chvíli usnuli a potom jsme se váleli na pláži a koupali, je krásně teplo.
Při obědě si k nám sedl majitel těchto chatiček. Říkal, že je Američan a je z Floridy. Prý zde byl před pěti lety a moc se mu zde líbilo. Oženil se s Thajkou, měli tříletou dceru a pořídil si tento resort. Byl sympatický padesátník s culíkem.
Okolo 18.30 byl opět pravidelný rituál s čekáním na západ slunce.
K večeři měla Kamila thajské nudle a já krevety v těstíčku - vynikající!
Nakonec jsme trochu pobalili a ráno nás čeká přesun směr Bangkok. 

7. 2. 2014

Když jsme vstali a pobalili zbytek věcí, zašli jsme na snídani - opět výborné jogurtové lasí, já banánové a Kamila mango- banán. Poslední koupel v moři a po zaplacení celé útraty za 4 dni (3x 800 chatka + 1600 THB jídlo), jsme se nechali na motorce odvést k lodi. U mola jsme se šli ještě naposledy podívat mezi budhisty a po jídle (samozřejmě nudle) jsme v 14.00 odpluli.
Po dvou hodinách plavby jsme přistáli opět v přístavu Pak Bara. Nenechali jsme se odchytit nahaněčemi na odvoz na autobusové nádraží za 70 THB/osobu, ale šli jsme kus dál společně ještě s několika "dredaři", kde jsme v jiné ulici stopli místní dopravu (prodloužené mototaxi) a to nás odvezlo za 15 THB/osobu na autobusové nádraží. Zde jsme počkali do 20.00 na náš VIP autobus a vyrazili jsme do Bangkoku. Jelikož bylo v ceně jízdenky i jídlo, zažili jsme někdy kolem půlnoci zastavení na takovém velkém odpočívadle (tak 150 autobusů), kde nás ,,vyhnali" do takové velké jídelny a posadili po osmi lidech ke kulatému stolu. Tam nám dali misku s rýží a na otáčecím stole bylo šest talířů s různým jídlem a každý si nandával. Byla tam sušená ryba, vajíčka, zelenina, vepřové maso atd. Bylo to dost hnusné. To trvalo necelých 10 minut a potom zpět do autobusu a pokračovalo se. Raději jsme si dali slivovici, abychom to přežili.
V autobuse jsme při odjezdu dostali krabičku s džusem, buchtičku a flašku vody. Celou noc byla zase velká zima, klimatizace běžela na plný pecky.

8. 2. 2014

Do Bangkoku jsme přijeli v 6.00 ráno a to na jižní autobusové nádraží, které je asi největší a nejmodernější. Celkem jsou v Bangkoku tři autobusová nádraží.
Nechali jsme si batohy v úschovně (100THB/2 batohy) a vyrazili jsme autobusem na výlet do městečka na tzv. plovoucí trhy. Po dvou hodinách jsme tam dojeli. Tam nás za 500THB/hodinu naložili na loďku, kde s námi pán jezdil hodinu po plovoucích trzích. Bylo to dost komerční, ale zajel i do uliček, kde se prodávala zelenina a jídlo pro domorodce. V dřívějších dobách, takto trh fungoval normálně pro tamní lidi.
Potom jsme se vrátili autobusem zpět do Bangkoku. Vyzvedli jsme batohy a vyrazili hledat největší batůžkářskou ulici v Thajsku - Th Khao San.
Když jsme jí našli, tak jsme v postranní uličce našli volný batůžkařský hotel, kde za 600 THB jsme měli i koupelnu na pokoji. Jmenoval se Karin place. Důležité je, že je v postranní uličce, protože v hlavní ulici to strašlivě žije ať je 5 hodin odpoledne nebo 5 hodin ráno.
Po sprše jsme šli ohlédnout okolí a také nakoupit nějaké dárky domu. Na ulici jsme si dali čerstvě osekaný vychlazený kokos (výborný) a opět palačinku s banánem. Celkově se zde již dobře orientujeme, jíme jídlo na ulici a užíváme si.

9. 2. 2014

Dnes jsme se probudili po 8.00 hodině a po chvilce válení jsme vyrazili do ulic Bangkoku. Nejdříve jsme vyměnili ještě posledních 30EUR.
Potom jsme si dali k snídani čerstvý před námi oloupaný ananas, byl výborný. Vydali jsme se ke Královskému paláci. Celý jsme ho obešli, a jelikož byl pro turisty otevřen až za 2,5 hodiny a také že vstup stál 500THB/osobu, šli jsme za jinými také krásnými památkami.
Byli jsme v Brahmánském chrámu Wat Suthat, kde je v základně sochy Budhy uložen popel Ramy VIII. (bratr současného krále).
Na ulici jsme dali opět výborné nudle k obědu a navštívili jsme další zajímavou památku a to Lak Menang (Městský sloup). Je to dřevěný sloup, který slouží jako základní kámen Bangkoku vztyčený Ramou I. v roce 1782. Sloup slouží také jako milník mezi ulicemi a jako místo pro určování vzdálenosti mezi městy v Thajsku. Jsou zde dva sloupy, druhý představuje původní strom poražený po dobytí Aythay Barmánci v roce 1767 - to právě posílilo Thajce v boji a vybojovali území zpět.
Potom jsme navštívili Wat Saket (Zlatá hora). Točivé schodiště po obvodu kopce vede na vrchol, kde je chrám a krásný výhled na celý Bangkok.
Jelikož jsme ušli mnoho kilometrů, nechali jsme se odvést tuktukem zpět do naší ulice. Celý den bylo asi 40°C a byli jsme celkem unaveni. Dali jsme si sprchu a šli dokoupit zbytek dárků domu. Koupili jsme nějaké koření, sušené a čerstvé ovoce, omáčky atd. Sobě jsme si koupili nášivky vlaječek zemí, kde jsme již byli. Tyto nášivky se dávají na batoh. Nakonec jsme na rozlučku dali poslední pivo a poslední banánovou palačinku. Dohodli jsme na zítra na ráno odvoz mikrobusem již na 6. hodinu, zabalili jsme věci a šli spát.

10. 2. 2014

Budíček byl již v 5 hodin ráno. Zaplatili jsme hotel, dostali zpět vratnou kauci (600THB) a šli na zastávku minibusu. Cena za odvoz byla 120THB/osobu, protože je to asi 35 km na letiště.
Zde jsme utratili zbytek peněz za různé koření atd.
První let opět do Moskvy trval 10 hodin. V Moskvě jsme měli 2 hodiny čas na letadlo do Prahy. Let trval 3 hodiny, a jelikož je časový posun také 3 hodiny, tak jsme přistáli na minutu stejně, jako jsme odlétli .
Na letišti v Praze nás čekal Jarda a odvezl nás domu.
Celkem jsme v Thajsku najezdili autobusem, vlakem, tuktukem, lodí a na motorce asi 3500 km. Pěšky jsme prochodili okolo 200 km.
Celá cesta se nám moc líbila a hodně jsme si to užili.
A kam příště? To se ještě neví.